Předmluva: Prázdniny se blížily ke konci, ale chtěli jsme si ještě na rychlo s Katkou někam skočit. Bílým místem na mapě bylo východní Slovensko a Polsko. Půjčili jsme si od Tyldy stan a vyrazili na prodloužený víkend.
První den:
Vyjeli jsme z Jindřichova Hradce až pozdě odpoledne, ale jak už to s Katkou nemůže být ani jinak, začala zábava a vtipkování od rána do večera. Dojeli jsme do Pelhřimova a tam se už smířili s tím, že budeme spát v polích za městem, ale zastavil nám starší chlápek jedoucí až do Hodonína, což se velmi hodilo. Vyhodil nás v hluboké noci na benzínce před městem a jelikož Katka není žádní padavka, zkoušeli jsme ještě chvíli mávat. Ale jezdilo toho uboze málo a nikam daleko, že jsme se dostali jenom na městký obchvat a tam uprostřed nájezdů postavili stan.
Druhý den:
Ráno mírná stopařská krize, ale s Katkou a naším humorem jde všechno lépe. Doklepali jsme to do Uherského Hradiště, Trenčína, Žiliny, tam pochoďák městem na okraj a pak s polským kamionem až za Prešov k odbočce na Svidník. Tam se nám setmělo, ale nebylo ke postavit stan. Vlezli jsme tedy na opuštěný pozemek novostavby, rozbili stan, udělali teplé jídlo, jelikož byla docela zima a šli spát.
Třetí den:
Ráno se ukázalo, že ta novostavba nebyla zas až tak opuštěná, protože na nás majitelka něco hulákala. Když se ujistila, že nejsme pochybné existence, ale jenom jsme potřebovali na jejím pozemku přespat, zklidnila hlas a nechala nás odejít. Na křižovatce jsme velmi rychle chytili další polský kamion a dovezli jsme se až do Dukelského průsmyku, kde jsme se nechali vyhodit. Prošli jsme se památník a vystavenou bojovou techniku podél silnice. Za přechodem nás nabral pohraničník v jeepu a dovezl do nejbližší vesnice. Pak jsme do doklepali až do Řešova, kde jsme ani nemohli hledat žádné místo na spaní a postavili stan přímo ve městě v křoví. V noci byla velká zima, ale byli jsme odevzdaní osudu.
Čtvrtý den:
Další dne jsme opět frčeli dál, poslední dlouhý tah nás nabral mladík ve sporťáku s obrovským zrychlením. Vyprávěl zajímavé věci o Varšavě a vyhodil nás přímo v centru. Katka se zaskočila kouknout do starého židovského města, já jsem na ní čekal s batohy na autobusové zastávce. Kde se vzal, tu se vzal, vedle mě stál mladík ve stylu Hare Kršna, ukazoval mi barevnou knihu a něco vyprávěl. Evidentně se mě snažil obrátit na víru. Kýval jsem hlavou, neustále mu přitakával a když konečně po 10 minutách skončil, oznámil jsem mu lámanou polštinou, že polsky nerozumím. Jeho výraz byl k nezaplacení. Ukázalo se, že je to Chorvat žijíci ve Varšavě přivydělávající si kde se dá a žijící alternativní život. Pak jsme s Katkou ještě omrkli noční nasvícený Palác kultury a nauky a vydali se na bezplatné autobusy jezdící do obchodního centra Janki, ideálního místa na okraji Varšavy ke stopu do Česka. Došli jsme za hypermarket postavit stan a brzy usnuli.
Pátý den:
Ráno jsme si ještě skočili nakoupit něco nutného k jídlu a vydali se stopovat. Ihned jsme chytli český kamion jedoucí až na hraniční přechod Prudnik. Tam jsme si dali v hospodě večeři a potom nás čekalo další štěstí, a to přímý odvoz kamionem až do Jindřichova Hradce. Jaké skvělé zakončení.
Domluva: Ideální rychlovka, zábava s Katkou od začátku do konce.